Chvilky s mými myšlenkami

Reads 135
Votes 24
Parts 5

Reads 135
Votes 24
Parts 5

bolest láska neštěstí porozumění samota strach zrada štěstí

Souhrn nenavazujících povídek. 
Vše co tady naleznete je z mé hlavy
Jsou to mé myšlenkové pochody
Mé trápení
Mé nevyslovené pomoc
Mé druhé já , co chce,  něco sdělitAll Rights Reserved

bolest láska neštěstí porozumění samota strach zrada štěstí

Table of contents

5 parts

#9porozumění

Content Guidelines

You may also like

píšu básně co mě napadají

Pod větvemi smrků a listů kapradin jsem ležela v měkkém mechu a čekala, až políbí mě múza. Po delším čekání jsem pochopila, že nesmím čekat na správnou chvíli, protože každá chvíle je správná. A tak jsem začala psát.

co oči nevidí, to srdce nebolí by MattonkaMattStyles

PRVNÍ SBÍRKA básně, kde jsem sepsala pravdu, kterou jsem tehdy nedokázala vyjádřit jinak než ve verších. vzpomínala jsem, přemítala a tiskla do svých neobvyklých poezijních výstřelků vše, co bych nebyla schopná vyjádřit v běžné konverzaci. má poezie není pro každého. je svá a chaotická a jen člověk, jenž ji potřebuje slyšet, v ní nalezne krásu. abych to zkrátila... básně a moje ilustrace, ve kterých je vtisknuta mizérie z bezcestí.

Jsou to jen střípky z mé minulosti hozené na papír.

Pozor, diskrétní zóna! by ArnostDNovotny

Chtělo by se, možná trochu nadneseně, napsat, že tímto právě překračujete pomyslný práh mé diskrétní zóny. V ní jsem se pokusil nabídnout něco málo ze svých myšlenek přetvořených do formy velice volného verše, kterému se však zdráhám říkat „poezie". Rád bych ale své texty označil za veskrze intimní, impulzivní, snad až sumarizující; protože právě o takový efekt jejich prostřednictvím usiluji.

jsem z poezie, poezie tvoří mne

když jedna rozbitá duše, dovolí svému srdci se zamilovat, ale nedokáže dostatečně milovat, a proto přichází suše přes moře a má pocit, že začne se topit, dřív než se do vody ponoří víš, láska nebolí... to bolí lidi básnická sbírka

Mnoho z nás si nezasloužilo to, co nás potkalo. Mnoho z nás si v pozdních hodinách často kladlo otázku: „Proč?" Netvrdím, že se v mých básních nutně najdete, ale pokud máte něco na srdci, melancholickou náladu či chuť na pěkné básně, jste na správném místě. Toto jsou básně jedné dívky, která roky krvácela na papír a rozhodla se, že je chce sdílet s ostatními.

Sny se rodí v tichu noci, křehké, jasné, plné krás. Ráno zmizí v ostrém světle, jen ozvěna, ztracený čas. Realita šeptá chladná slova, láme křídla v letu dní. Sny se vrací, když noc volá, jen ve tmě zůstanou živí.

náhodné básně

píšu básně co mě napadají

More details