Byl ošklivý uplakaný duben a já jsem ležela v posteli, ve svém malém londýnském bytě a přemýšlela, zda-li je už čas vstát. Vystrčila jsem nohu zpod přikrývky, nedokázala jsem se však přimět, abych ji položila na podlahu. Po předešlé noci, jsem byla unavená a vyčerpaná. Dobrá, slibuji, příští měsíc zůstanu doma a opravdu si udělám filmovou noc. Odpřísáhla jsem si, abych tam uvnitř ucítila lepší verzi sama sebe - skrytou za svými flekatými játry nebo nalepenou na slinivku.