,,Scottie. Scottie!" Hulákal do telefonu dokud to Scott nezvedl. ,,Stilesi, proč mi voláš?" Příliš klidně řekl Scott. ,,Scoťťíku. Skoťťíku! Potřebuju tvou sílu na vyzvednutí tety Bogiji. Pomůžeš mi, viď že jooo." Řekl prosebně Stiles, aniž se zmínil, proč na zemi v koupelně leží jeho tetka a dělá andělíčky. ,,Jsi normální?! Víš co mi způsobila Bogij naposledy?!" Vykřikl Scott a zavěsil.
Zpoza rohu se zase vynořil Derek. ,,Zdá se, že se náš true alfa bojí tetičky. Zapomněl jsi snad na tetiny silné vápenaté zuby páchnoucí po kapustě? Já ne a jestli ji chceš zvednout, tak zavolej hasiče a nic jim o tom neříkej. Už to po těch letech musíš mít v malíku,"vyslovil Derek rychlou poučku a jeho silueta stínu se zase vytratila do temnoty.
............
Bogija si už hověla v malinkém křesílku potaženým speciální dekou proti Nansy. Teta se tam tak tak nacpala půlka jejího tuku přetékala mimo křesílko. To Nansy dráždilo a chtěla si s ním hrát.
Zazvonil zvonek a teta Bogija ihned začala dělat jako že spí. ,,Už běžím." Řekl Derek a teta Bogija se pokradmu usmála. ,,Počkej já tam zajdu." Vynořil se zpoza rohu Stiles a teta vykulila oči, než však něco stačila říct, byl Stiles posetý peřím a Derek z vedlejší místnosti začal kýchat. Stiles se otočil směrem na Dereka, a potom směrem na Bogiju. Propichoval ji pohledem a funěl tak, že to peří létalo sem a tam.
Č. 9 V KATEGORII VZTAHY 7.6.2016 - #59
Díkes děcka
9.6.2016 - #36
Díkes děcka
2.9.2016 - #58
Díkes děcka
20.9.2016 - #33
díkes děcka
24.10.2016 - #29
Dikes děcka
Neznámé věci jsou v našem světě patrně ty nejhorší. Dříve jsem bývala člověkem...
Tehdy jsem byla jen malá naivní holčička, co si myslela, že svět ji nelapí a její bublina ji ochrání, ale bohužel mě dostihl můj osud a minulost zahalená do lží rodiny. A láska. Ta především. Hloupá láska do někoho, kdo se v tom pekle pohyboval aniž by to věděl...