,,Karino, měla bys jít domů'' pořád se dívám na Sebastiana. Jak mohl? Skončil, skončil i s Willem, skončili všichni co o tom věděli. ,,Jo to se nemusíš bát, půjdu, a velmi ráda. Čau'' podívala jsem se naposled na Sebastiana a odcházela. Slzy v očích se mi hromadily a já neviděla na cestu. Byla jsem hloupá, mohlo mi to být jasné. ,,Karin stůj'' Slyším Sebastianův hlas, ale nohy mě odnáší dál, nemůžu zastavit. On nemůže vidět, jak jsem slabá. ,,Tak stůj'' skoro neslyšně řekl, jen abych to slyšela jen já, on byl tak zlomený, ale věděl, musel vědět jak to skončí, když mi bude lhát. ,,Karin Poplawska tak už zastav'' chytl mi zápěstí, měl chladné ruce a dlouhé prsty, mě tak známou dlaň, uklidňoval mě jeho dotek. ,,Sebastiane pusť" říkala jsem jak pustí, ale nechtěla jsem, doufala, že mě bude tak držet navždy, že mě nepustí. ,,. No tak Karin aspoň si poslechni co ti chci říct, prosím." ,,Máš dvě minuty Sebastiane" vytrhla jsem se mu ze sevření, zvedla hlavu od mých bot, podívala jsem se na něj, utřel mi slzy z tváře, já nazvedla obočí, tím jsem mu dala najevo, že má prostor k mluvení. ,,Jo Karin ze začátku to bylo tak jak si to teď slyšela, ale pak? Bylo to upřímné, vše bylo upřímné, nelhal jsem ti, jen jsem ti to nemohl říct. Kdybych ti to řekl, kdyby věděli, že to víš. Zabijou tě, muselo to být takto. Promiň mi" skončil a já se v tu chvíli bála toho, že ho už nikdy neuvidím, neuslyším. Ten jeho smích, ten jeho hlas. Chyběl by mi i ze zbraní v ruce. Znovu jsem začala plakat, ale teď jsem už nebránila pocitům, jen ať vyjdou. Nebránila jsem se ani jedné slze, bylo to zbytečné. Sebastian věděl, že odejdu, a jedna neposlušná slza mu stekla po tváři, z jeho krásně hnědých očí na zem. Vše mi v tu chvíli přišlo zpomalené. ,,Sbohem"
Příběh lásky, přátelství, ale taky zklamání a smutku.
Toto dílo není moje jen poskytuji překlad.
Popis: Mít zmetka se dvěma tvářemi jako milostného rivala není děsivé... Děsivé je, že ten zmetek má navrch - reinkarnuje se jako jeho malý bratr! Kvůli „bratříčkovi" byl sveden jeho milenec, dědeček strašlivě zemřel, rodinný podnik byl zabrán a ke všemu byl spoután řetězy a uvržen do vězení.
V noci před propuštěním ho však uprostřed zmatku přemohl muž a přešel do jiného stavu. Poté, co se dostal z vězení, se znovu vrátil; otevřel si restauraci a při výchově svého dítěte vydělal jmění. Žil pulzující život, ale rozhodně se nezapomněl vypořádat se svým příšerným bývalým a zmetkem.