Umění Zabít [POZASTAVENO]

Lady Veronicka seděla v jemném křesle a čichala sladkou vůni ohně, linoucí se z mohutného krbu.

,,Lady, přinesla jsem váš nápoj." ozval se velmi dobře známý hlas ze dveří. Drella, její služebnice se nikdy neodvážila vyslovit pravé jméno tekutiny, kterou přinesla. I když jsem jí to říkala už stokrát.

,,Děkuji, mohla by ses prosím podívat, jestli už nepřijel posel?''

,,Ano má paní."

,,Děkuji." vždy jsem na služebné byla milá, ony si to zasloužily.

Vyčkala jsem do jejího příchodu, stoupla si u dveří a najednou se otevřely dveře.

,,Má paní, říkám ne." sakra! Tušila o mě. Byla to spíš naše hra, já už ani nepředpokládala, že se nechá přemněnit v upírku. Stačil by jen její souhlas, a mohlo se tak stát. Ona však již odmítala dva roky. ,,Prisel ten dopis?"

,,Ne má paní."

,,Dobře, nezahrajem si šachy?" opáčila již s úsměvem. Říkám jim sice služebné, ale beru je jako sobě rovné. Je podle mě potřeba, aby se naučily číst a psát jako šlechtičny, i když nejsou z bohaté rodiny.

Keleth