- Mé myšlenky - Láska a život na vlásku

Poprvé jsem si s ní napsal o vánocích
Po týdnu jsem věděl že je jiná..
Po dvou že je výjimečná...
Po měsíci že jsem zamilovaný...
Po dvou jsem měl jasno že je ta pravá.
Bohužel nemohl jsem neopustit aby mě viděla v den kdy mi napsala že mě miluje jsem byl šťastný nesmírně šťastný že někdo jako ona může milovat mě ale zároveň smutný z toho samého
věděl jsem že jsem na tom zdravotně špatně ale lhal jsem sám sobě a nechtěl nic vědět
kuli ní jsem se začal hrabat z Anorexie protože jsem věděl že ona je to na co jsem čekal to ano mi dodala sílu a dala smysl žít ona je můj anděl světla zamiloval jsem se..
Bohužel jsem se bál že až mě uvidí vychrtlého že se jejáí city změní i když říkala že ne bál jsem se toho že by se její city změnili tak dlouho až najednou bylo pozdě chtěl jsem pro ní být dokonalý ne jako chudinka
Můj celoživotní postoj a hazard se životem se mi začal vracet i z úrokama stejně je to paradox když o život nestojím nemůžu se ho zbavit a když si ho začnu vážit tak mě začne opouštět je středa pozdní odpoledne už zase tečou moje slzy převalím se z ostrou bolestí v boku tak aby nikdo nevyděl že brečím a i přes to že nevěřím se začnu modlit nebo spíše jen tak promlouvat se životem a prosím ho

" dej mi ještě šanci poslední šanci být v pořádku být s ní zahazuju svoje ego, svojí hrdost které jsem se před tím tak držel a prosím i kdyby jen na měsíc ale chci být s ní
ona je to co mi chybělo neopouštěj mě neopouštěj mě zrovna teď vím že jsem tebou pohrdal ale už je to jiné nepotřebuji celý život to by nedopadlo tak jako tak to vím ale jen chvilku malou chvilku kdy by mě pustili a já mohl být s ní prosím prosím moc prosím "
V tu chvíli se rozbrečím tuplem vchází sestra všimla jsi toho a zeptala se mě zda chci prášky na uklidnění, moc dobře ví co mě čeká a ví jaká je ša