Destinace: Záhrobí (coming soon)

Věříte na upíry? Ne? Já na ně až do minulého měsíce taky nevěřila.
* * *
Sedíme u stolu a snídáme. Mike, můj manžel, nám udělal palačinky a já připravuji horkou čokoládu. Chloe, mojí dceři, se nedaří si jednu palačinku namazat nutelou a já už jí chtěla jít pomoc, ale její starší bráška Peter jí pomáhá a společně vytvořily takovou roztrhanou čokoládovou patlaninu, Peter na ní ještě kydnul šlehačku a lentilky. Chloe nadšeně zatleskala a já se musela usmát. Byla roztomilá, celá od čokolády objímala svého brášku a dala mu ulepenou pusu a pustila se do toho uměleckého výtvoru. Peterovi bylo sice jen 11 let, ale o Chloe se staral moc hezky. Byla jsem moc vděčná, že mají tak dobrý vztah, jelikož já i Mike jsme často v práci, já si splnila svůj sen, jsem reportérka a Mike zase splnil sen svým rodičům a stal se právníkem. Mnohokrát jsem ho přemlouvala, že klidně může jít za svým snem a stát se trenérem fotbalu na střední kam jsme oba chodili.
Dala jsem kakao na stůl a posadila jseš se k ostatním. Usmála jsem se na Mikea a děti. Začal mi zvonit mobil, ne to nebyl mobil, to byl budík. Néééééé!!!!
Ze snu mě vytrhla písnička od Ollyho Murse Up, tu písničku jsem milovala, ale odteď mi bude připomínat, to co nikdy nebudu moc mít. Nikdy nebudu moc mít manžela, či děti. A proč? Protože jsem zrůda. Tedy, teoreticky poloupír. Hmm... takže, vlastně polozrůda?