Sedím si tak ve velké místnosti, kolem mě hromada lidí a v duchu mi běhá jen jedna myšlenka. Co to má být a co to tady sakra vůbec dělám?
Slečna vedle mě i lidé kolem mi dost smrdí...nemám ráda pot a puch lidí kolem. Co si o tom všem,ale myslet?
Nahnaly nás sem jako stádo volů na pirážku. Tady se posaďte a čekejte,ale na co čekáme? Na porážku snad? Ne ani náhodou to jsme se všichni rozhodli jít pracovat do nejznámější telefoní linky.
Po hodinách čekání,kdy každá minuta se táhne jako sopel z nosu se konečně začíná něco dít. Postupem odvádí jednoho vola za druhým na tu slibovanou pohovorovou porážku.
Jenže na mě není a není řada, nevadí jsem zvyklá čekat, vždy na něco čekám jak na muže tak na ženy, na mladé i staré.
All Rights Reserved