Dandelion

„Foukni a něco si přej" pobídla jsem ho a do detailu sledovala jeho tvář.
„Nevím co si mám přát" zadíval se mi do očí, ale já uhla pohledem. Sehla jsem se k další pampelišce
„Přej si něco, co ti není lhostejné. Co tě nikdy neomrzí. Co budeš opečovávat zbytek svého života. Něco originálního" nahla jsem hlavu na stranu a zadívala se na tu krásu. „ A dám ti radu. Nepřej si štěstí, zdraví a lásku. Tyto věci jsou nepředvídatelné. Přijdou sami, zrovna ve chvíli, když to nejvíc nebudeš čekat. A pokud ne, udělal si něco, za co si tyto mocné dary nezaslosloužíš." opět jsem pohledem vyhledala jeho tvář a povzbudivě se usmála. Zavřel oči, nadechl se a foukl. Chmýří pampelišky se po směru větru vydali plnit přání mého démona. Otevřel své tmavě modré oči a roztáhl své rty do krásného úsměvu.
„Doufám, že se mi co nejdřív splní" zašeptal a věnoval mi malou pusu na čelo.