,,Johne 3! Okamžitě se uklidni, protože pokud okamžitě nepřestaneme mávat rukama, nepovede se nám uhřebenovat!" ,,Učesat, Johne 2, učesat," poopravil ho s malým úsměvem John 1. Poupravil si pastelku, co měl za uchem a pokračoval: ,,A ještě si musíme umýt zuby, protože máma říkala, že to máme dělat každý den dvakrát a... Johne 6! Musíme okamžitě přestat pobíhat po místnosti! Chápeme, že je to důležitý den, ale musíme zůstat v klidu, protože jinak to nestihneme. Dobrá, teď se učešeme. A až se učešeme, umyjeme si zuby. Hele máma!"
,,Myslím, že pomalu přestává vidět. Vždyť už skoro nic neslyší. Jen ta blbá melodie. Pořád to tam potichu hraje," zavrčel John 3. ,,Jo, tady je taky konec. Znáte ten nepříjemný pocit, no, lidi tomu říkaj, že maj motýlky v břiše nebo tak nějak. No, to je vcelku jedno. Já jen... Už mi to tu taky nešlape," zamumlal, až skoro zavzlykal John 4.
Story by: OnePsychoWalrus & katkacek
Cover by: katkacek
2016
Co se stane, když jedna učitelka najde omylem cizí telefon a dozví se tajemství, které neměl nikdo vědět?
Příběh je založený čistě na MDLG tematice, takže pokud se vám nelíbí, prosím nečtěte ho. Pouze se vypisuji ze svých představ a snů.