Ze Zaprášených Alb

Někdy si tak prohlížím mé staré fotky a přemýšlím o své minulosti. Koukám na to co všechno sem prožila.
Už od malička jsem měla jen jeden sen, jezdit na koni... Bylo mi patnáct let , měla jsem narozeniny, k narozeninám sem dostala knížky o koních. Přesně to co jsem si přála, vždy když jsi čtu nějakou knížku o koních a představuji si jak cválají ve větru, hříva jim vlaje, jsem ve svém světě. Miluji koně ale to na mě jde poznat. Můj pokoj je plný knížek, fotek, plakátů, figurek, plyšáků a všeho co jde s motivem koní. A díky tomu každý den sním...
Myslela jsem si že to není možné, ale patnáct dní před mými šestnáctými narozeninami jsem od matky dostala ten nejlepší dárek na světě, šla se mnou do jednoho Pony Clubu a řekla že se v něm budu učit jezdit. Měla jsem obrovskou radost hned jsem jí objala a dala j pusu. Pak jsme se vrátily domu a já už jen musela čekat na den 15. března 2015, celých dvacet dní.
Konečně sem se dočkala, vyjeli jsme