Poezie - vlkolilie - Wattpad

Story cover for Poezie by vlkolilie

Poezie

Leituras 249
Votos 0
Capítulos 17

Leituras 249
Votos 0
Capítulos 17

láska naděje normální smutné

Hodně lidí si myslí, že ti co píšou básně ,že jsou blázni.
Vážně se jim nedivím, že si to myslí.Někdy si to myslím i já sama.
Píšu poezii pro radost, smutek hlavně pro smutek.
Chci se s Vámi o ně podělit a ptát se jaký máte na ně názor.
Určitě jste někdy byli naštvaní a snažili jste se to zmírnit, ale já to celé vybuchlé napsala do knížky. Popsala jsem,  jak se cítím. Jen dopředu říkám, že se to nebude rýmovat.
Přeji všem příjemné čtení.Todos os Direitos Reservados

láska naděje normální smutné

Índice

17 capítulos

Inscreva-se para adicionar Poezie à sua biblioteca e receber atualizações

ou

Diretrizes de Conteúdo

Talvez você também goste

Zase deprese 🥀, de Zigisek3

Přemýšlím jak to vlastně nazvat. Tohle dílo. Prostě básně který vytvořil a následně vysral na papír můj mozek. Řekněme že mají představovat moje myšlenky, ale ty myšlenky jsou zlé. Nutí mě myslet si že by bylo lepší skočit pod vlak. Tak doufám že budete mít příjemný čtení😅 ❗Pozor můžou zde být pravopisné chyby❗

Střepy duše, de MariannaSkalane

Střepy duše je sbírka básní, které také publikuji na web Písmenkáři. Sbírka je odrazem lidského nitra a pojednává o psychickém rozpoložení různých jedinců, o emocích, trápení i radostech. Zkrátka obsahuje to co přináší život. ⚠️TW: Obsah je velmi pochmurný a explicitní. Objevují se motivy sebepoškozování a smrti. Prosím, zvažte svou citlivost, než se začtete.

ZPOVĚĎ POETICKÉHO MANIAKA, de poeticky-maniak

Na hřbetu kentaura, de endralonniuuhalast

Milostný cyklus o přitažlivosti a strachu: lyrický mluvčí, „osedlaný" čarostřelcem, hledá míru mezi anděly a kopyty, mezi Budapeští a hvězdami; na hřbetu kentaura se rodí něha, úzkost i tichá přísaha zapomínat. Na hřbetu kentaura je komorní sbírka, v níž se tělo a mýtus protínají. Mluvčí oslovuje „muže s tváří hezkou", napůl člověka, napůl koně, a s ním putuje nocí přes Ugotsu a Sashegy až k andělům v Diva Café. Verše pracují s opakováním i jemným paradoxem: strach z koní a zároveň touha být nesen. Konkrétní obrazy drží emoci při zemi: kopyta odkopávají peřinu; Crème brûlée se rozbíjí „jako oblíbená hračka". Lapač snů zachytává pírka „vyplašených holubů" a „budapešťské noci" potemňují existenci. Sbírka nabízí intimní záznam přilnutí i odloučení, něhu, která se učí pustit, a přísahu zapomenout - možná právě proto, aby mohla znovu pamatovat.

ČERNÝ, de endralonniuuhalast

ČERNÝ je poezie o tom, co na člověku zůstane, když se dlouho dívá do skla a čeká na teplo. Začíná třemi starými vyznáními „panu Černému" - vztahu, který se nikdy nepřiblížil. Vykání tu není úcta, ale odstup: chlad, který umí řezat. Do tohoto chladu vstupuje Bílý: muž, jenž přichází sám, odhaluje tvář i zranitelnost a místo apelu nabízí domov. Mezi číslovanými básněmi pro Bílého se objevují krátká intermezza Černého - studené závory, tísnivé připomínky, že paměť má svůj kruh. Černý není barva člověka, ale pech: povlak, který se dá konečně otřít o papír.

Oceán (šťastných) slz, de eliskakutova22

Tvorba tvořená v tichu, kde slzy byly denním chlebem. Srdce chřadlo a láska mizela v dáli.

Fialová mlha, de Nikey48

Svléknu ze sebe pravdu, odložím ji vedle postele jako starou košili s vůní někoho, kdo už není v mém životě. Zanechám tu moje světlo i tmu. Moji mlhu.

soubor mých básní a Písní, de lucibrownjexxx

podle názvu mnou vymyšlené básně a písně tohle nebude mít ustálený čas aktualizování prostě když budu chtít tak něco připíšu Uvidí se jestli to dám označit pro dospělé Záleží podle obsahu co sem napíšu Obsahuje : Lehké znázornění Smrti Lásku Pár vulgárních slov

samý lži , de noyaaap

nutils mě lhát.

SMS pro Slunečníka, de endralonniuuhalast

Sbírka staví svůj konflikt mezi řečí a tichem: co se vejde do několika SMS, co už musí přetéct do básně? „Slunečník" a „Měsíčník" nejsou jen přezdívky, ale principy - žár a chlad, zář a mlha, přiblížení a odtah. Forma je kolážovitá: datované vstupy („22. 07. 2001, Na Folimance", „Železný Brod", „Desná, Souš") rámují proud lyriky s neologismy („Ostrotřpyt, Ostrobřit, Ostroskvost"). Leitmotivy světla se lámou do intimních detailů těla („dva bílé mosty", „dětské vousky"), noc střídá den, a znovu noc. Epistolární rytmus (dotazy, odmlky, návraty) vytváří napětí bez vnějších dějových katarzí; dramaturgie je v přítomnosti hlasu. Ticho má barvu ledu („mé ledové mlčení"), řeč vybuchuje jako „ohňostroj slz". Mikroobraz, který zůstává: „Jsem stříbrný zlaťák - Měsíc, Luna - co vyškrábala se nehty po asfaltu se zatavenou slídou." Prolog s Cvetajevovou otevírá paradox „žij věčně vzpomínkami / žij věčně bez vzpomínek", epilog sklapne nad Moulin Mortem - a přesto zůstane příslib: „vrátí se znovu". Čteme soukromý letní kronikářský záznam, který se mění v mýtus o dvou světlech. Čas bliká v displejích a verše ho přepalují do žáru. Slunečník říká „dobrou noc", Měsíčník svítí ledem; mezi nimi světluška, lišaj, ohňostroj slz. Datované stanice léta - Folimanka, Železný Brod, Desná - se mění v mapu dotyku, který se nedá odeslat najednou. Zprávy beze spěchu, mlčení se zadrhne o dech, a jazyk hledá klíč do klíčové dírky. Co se nevejde do SMS, přeteče do nebe: „O Slunce, Slunce..." Někdy stačí jedno „M.", aby se noc převrátila v den. Pro čtenáře, kteří hledají intimní korespondenci na pomezí reality a mýtu, kde letní místa a přesné časy křehce rezonují s nezkrocenou obrazností.

Talvez você também goste

Slide 1 of 10

Zase deprese 🥀 cover

Střepy duše cover

ZPOVĚĎ POETICKÉHO MANIAKA cover

Na hřbetu kentaura cover

Oceán (šťastných) slz cover

Fialová mlha cover

soubor mých básní a Písní cover

SMS pro Slunečníka cover

Zase deprese 🥀

Přemýšlím jak to vlastně nazvat. Tohle dílo. Prostě básně který vytvořil a následně vysral na papír můj mozek. Řekněme že mají představovat moje myšlenky, ale ty myšlenky jsou zlé. Nutí mě myslet si že by bylo lepší skočit pod vlak. Tak doufám že budete mít příjemný čtení😅 ❗Pozor můžou zde být pravopisné chyby❗