Jednou mi někdo, jehož jméno netřeba zmiňovat, poradil, abych si začala psát deník. Samozřejmě jsem neposlechla. Co si budem, deníky jsou trapný. Několik měsíců na to jsem si vymyslela postavu tak tragickou, že by se Shakespearovým postavám vysmála do obličeje. Proto ten trapný deník, co jsem si původně měla psát já, píše postava jménem Sasha Jane Lee. Zápisky jsou adresované jejímu vymyšlenému psychologovi. Často nedávají smysl. Jsou zbytečně dlouhé, nebo neomluvitelně krátké. Taky často zmatené, časová posloupnost jim nic neříká. A hlavně spontánní, sprosté a pozérské.