"Tohle není ten Harry, do kterého jsem se zamilovala," šeptla jsem tiše a podívala se na toho Harryho, který nebyl zas tak sladký a nevinný, jak jsem si myslela. Surově mě chytil za bradu a zvedl moji hlavu tak, abych se mu dívala do očí. "To jsi celá ty, Charlotte. Život není vždycky nádhernej! Že život je kurva! Vyjebává s tebou, kdykoliv jen může! Sama bys měla vědět, že život prostě stojí za hovno!" křikl na mně. Připomněl mi tím události posledních pár měsíců a po tváři mi steklo pár hodně zadržovaných slz. "Tak jaký byl důvod zabít toho jediného člověka, který mi zbyl?" zeptala jsem se zničeně. [Jak snadno dáváme se přesvědčit tím, koho milujeme]