" Nicky" Ozve se z kuchyně mamkin hlas. Vyběhla jsem schody po dvou, a pohled mi padl na mé nervózní rodiče. Mamka pochodovala sem, a zase tam, a zpátky, zatímco můj otec, nervózně ťukal prsty o kuchyňskou linku. „Georgi, já to nezvládnu, nemůžeme jí lhát do nekonečna, musíme jí to říct.-.." Nejspíše chtěla pokračovat, ale jakmile jsem přišla do kuchyně, oba ztichly. „Co, my musíte říct?" Tázavě jsem podzvedla obočí, a očima těkala střídavě na jednoho , a poté na druhého a zpět. „Myslím, že bude nejlepší když si sedneš" Přistrčí ke mně židličku.
1 part