V.I.P. ✔

Bára žila spokojený život. Měla práci, kterou chtěla vždycky dělat k tomu dlouholetého přítele, který ji miloval a její nejlepší kamarádka byla zároveň její kolegyní. Vše bylo perfektní, až do chvíle než dostala nabídku, která se neodmítá a tím se jí otevřely dveře do světa nekonečných možností.

,,Pojďte do vody, přece tu nebudete jen tak ležet," rozhlédla se kolem sebe. Nikdo jí však neodpověděl.

,,No ták. Michale, aspoň ty si pojď se mnou zaplavat.

,,Dej mi pokoj," odsekl ji bez toho, aby se na ní podíval. To jí naštvalo. Odešla zpět k vodě. Cestou si vypůjčila od děti kyblíček, ze kterého si dělaly hrad. Nabrala do něj vodu a šla zpátky k Michalovi. Znova se ho zeptala, jestli půjde do vody. Odpověď zněla stejně, jen tón hlasu byl více ospalejší. Bára vzala kyblík a všechen obsah, bez jediné kapičky padnoucí jinam, na něho vylila. V tom okamžiku Michal vyletěl a začal se rozčilovat.

,,Jsi normální?! Už by jsi se vážně mohla chovat na svůj věk!" myslel to vážně, ale při pohledu na všechny kolem, jak se smějí, Báru nevyjímaje, se začal smát taky.

,,Tak jo, holčičko, chceš jít do vody, tak pojď," rozeběhl se za ní. Když ji chytil, vzal její tělo náruče a i přes její bránění, ji odhodil daleko od sebe do vody. Čekal, až vyplave, ale ona nevyplavala. Rozhlížel se kolem sebe a už dostával strach. Volal její jméno, ale ona se stále nevynořila.

20. Srpen 2016 # 3. v Romanci