Dryad

Kdesi hluboko v lesích, kam ještě žádný obyčejný člověk nedošel, se rozkládá říše všech divů. Tam by si každý přišel na své...
Od rána až do noci tam tančí v hájích spanilí driádi se sličnými driádami po boku. ti však neznají lidskost, něhu a ani lásku, kterou mezi sebou chovají vzájemně lidé. Neznají rozkoš normálního žití. Při plenění lesů však jejich království vyvraždili barbarští lidští vůdci. Znali jen chtíč po moci, majetku a otrocích.
Lesní lid odmítl vstup do otroctví a byl nemilosrdně vyhlazen. Mladá dryádská dívka však zkáze unikla. Pomohl ji lovec z lesů, jehož srdce se jevilo jako velké a láskou překypující. Je však skutečně takový? Ochotný bez vidiny výdělku?

,,Teď si stoupni na čtyři jako vlk a popros!" nařídil ji. Do té doby se stačil svléknout. ,,Je to vlastně taková hra a normální lidé to také tak dělají."
,,Takže ze mě bude na chvíli člověk?" Na líci se dryádě objevil úsměv. Byla tak bezbranná a nezkušená v tom světě za stěnami lesa, že ani nepostřehla, co se na ni chystá. Poslušně si přidřepla na kolena, tvářila se tak nevinně, až tomu muž nemohl uvěřit. Dokonalé hýždě se od sebe vzdálily a obnažily uzoučkou kakaovou dírky. Polil ho pot.
,,Něco na ten způsob," zafuněl při tom pohledu.

,,Příběh zasazen do středověku, kde muži podle hodnosti vlastní ženy. Plný napětí i chvilek nespoutané vášně a erotiky. Naprosté fantastično!"