Život mě ničí a jediný, kdo mě poslouchá, je můj deník. Občas ale člověk potřebuje, aby mu někdo odpovídal, prohodil slovíčka soucitu, pohladil ho po vlasech a brzdil ten pád na samé dno. To ale deník nedokáže. Nikdy jsem do deníku moc často nepsala. Vždy jsem si zapisovala jen důležité události ve svém životě, které mě poznamenaly. Teď se ale stránky mého deníku plní nečekaně rychle. Tyto zápisky by měly připomenout, jak důležitá je v těžkých situacích podpora blízkých.All Rights Reserved