1.kapitola
  • Leituras 11
  • Votos 1
  • Capítulos 1
  • Leituras 11
  • Votos 1
  • Capítulos 1
Em andamento, Primeira publicação em mai 31, 2016
Maduro
Nechápu jak ses mohla takhle chovat " ozval se vysoký hnědovlasý kluk. ,,
Tome, ani nevíš jak mě to mrzí. Přehnala jsem to a je mi to líto " řekla dívka a obrátila se na něj s ubrečenými oči. Podívej se na mě,já už na to nemám sílu (řekl). Šokovaně se na něj podívala. Cože! (špitla).  Chceš se rozejít? Omluvila jsem se!! A tímhle se to má jako vyřešit? (Zeptal se ) ne to ne ale.... miluji tě, jsme spolu už dva roky, to  přece nejde (našeptala). Bezmocně pokrčil rameny. Je mi líto,myslím, že menší pauza by nám jen prospěla
 " řekla opět:  Tome, prosím dej mi ještě šanci. Pomalu zavrtěl hlavou „ sama víš, že to nemá cenu,dopadlo by to jako včera. Opila by ses a bůh ví co.....Ale Ben přece slavil! Měla jsem snad pít jen džus " přerušila ho - Ty máš na všechno odpověď co? Kdy se už konečně přiznáš, že máš s pitím problém"?(zeptal se)To není pravda!!  ( vykřikla)Myslel jsem,že už si to překonala, ale je to čím dál tím horší, a já už nemám sílu. Potřebuješ pomoc, ale ne mojí.
Todos os Direitos Reservados
Inscreva-se para adicionar 1.kapitola à sua biblioteca e receber atualizações
ou
Diretrizes de Conteúdo
Talvez você também goste
Až do poslední stránky , de Nelaaq
42 capítulos Em andamento
Celý život jsem snila o vlastním knihkupectví. A když se mi ve třiadvaceti podařilo otevřít malý obchod s kavárnou v srdci Londýna, připadala jsem si jako ve filmu. Vonělo to po kávě, po papíře a po snech. Jenže realita byla jiná. Nájem byl šíleně vysoký, zákazníků málo a já si nemohla dovolit ani jediného zaměstnance. A pote tu byla má diagnóza... Addisonova choroba. Po nocích jsem učila cizince angličtinu, abych se vůbec alepsoň nějak uživila. A protože jsem na nájem už dávno nestačila, spala jsem potají v zázemí mého obchůdku na starém gauči. Sama, unavená, ale pořád přesvědčená, že to nějak zvládnu. Moje nejlepší kamarádka mi nabízela pomoc. Peníze, dočasné ubytování, cokoliv. Ale já měla svou hrdost. Nebo tvrdohlavost? Nechtěla jsem si přiznat, že padám. A pak přišel on. Nathaniel Wright. Osmadvacetiletý investor s perfektním sakem a výrazem člověka, který je zvyklý, že svět se přizpůsobí jemu. Přišel, postavil se přede mě a oznámil mi, že koupil budovu - a že se mám vystěhovat. Jednoduše. Bez emocí. Bez pochopení. Jenže já se tak lehce nevzdávám. Začala jsem bojovat. O místo, o svůj sen, o všechno, co jsem si vybudovala. Hádek přibývalo. A napětí mezi námi taky. Byl arogantní, sebejistý, nepříjemně přitažlivý. A já ho nenáviděla. A taky na něj nemohla přestat myslet. Protože jak se ukázalo... hranice mezi nenávistí a touhou je tenčí, než bych si kdy dokázala připustit.
Talvez você também goste
Slide 1 of 10
Až do poslední stránky  cover
Inspiration ✔️ cover
Hockey revenge cover
Stín Neapole  cover
Mafia-InfiniteLove cover
Tajemná dívka ☑ cover
V pasti dominantního (yaoi A/B/O) cover
Král Mafie cover
Revenge cover
Na viděnou, dívko v ručníku cover

Až do poslední stránky

42 capítulos Em andamento

Celý život jsem snila o vlastním knihkupectví. A když se mi ve třiadvaceti podařilo otevřít malý obchod s kavárnou v srdci Londýna, připadala jsem si jako ve filmu. Vonělo to po kávě, po papíře a po snech. Jenže realita byla jiná. Nájem byl šíleně vysoký, zákazníků málo a já si nemohla dovolit ani jediného zaměstnance. A pote tu byla má diagnóza... Addisonova choroba. Po nocích jsem učila cizince angličtinu, abych se vůbec alepsoň nějak uživila. A protože jsem na nájem už dávno nestačila, spala jsem potají v zázemí mého obchůdku na starém gauči. Sama, unavená, ale pořád přesvědčená, že to nějak zvládnu. Moje nejlepší kamarádka mi nabízela pomoc. Peníze, dočasné ubytování, cokoliv. Ale já měla svou hrdost. Nebo tvrdohlavost? Nechtěla jsem si přiznat, že padám. A pak přišel on. Nathaniel Wright. Osmadvacetiletý investor s perfektním sakem a výrazem člověka, který je zvyklý, že svět se přizpůsobí jemu. Přišel, postavil se přede mě a oznámil mi, že koupil budovu - a že se mám vystěhovat. Jednoduše. Bez emocí. Bez pochopení. Jenže já se tak lehce nevzdávám. Začala jsem bojovat. O místo, o svůj sen, o všechno, co jsem si vybudovala. Hádek přibývalo. A napětí mezi námi taky. Byl arogantní, sebejistý, nepříjemně přitažlivý. A já ho nenáviděla. A taky na něj nemohla přestat myslet. Protože jak se ukázalo... hranice mezi nenávistí a touhou je tenčí, než bych si kdy dokázala připustit.