Můj Poslední Výstřel

Někdy přemýšlím zda se budu schovávat věčně.Nebo jestli to vše jednou pomine či zhorší.Co si myslíte vy?Já chci mít okořeněný příběh,takže horší no a co kdybych přestala žvanit a rači se pustila do těch zážitků?To není možné mě to napadlo.Dobře tak jdeme na to!
Ještě než začnu tak vám o sobě něco řeknu.Teda aspoň to podstatné.
No takže bylo krásné sobotní ráno a maminka mě přišla vzbudit "Zlato vstávej musíme do obchodu"já jen otevřela unaveně oči a podívala se na mamku. Bylo mi sedm let a nákupy jsem měla ráda"Tak jo maminko zachvilku přijdu dolů" "Dobře zlato počkám tě teda dole".Tak jsem se oblékla,nasnídala,umyla si zuby a mohly jsme jít.V nákupním centru jsem se rozeběhla do hračkářství,ale nebyla jsem taková holka,která chtěla barbínky.Já místo toho šáhla po plastové zbrani."Ale zlato to je pro kluky"já se na maminku podívala s údivem "A proč mami?" Zeptala jsem se zvědavě"Prostě to tak je a teď pojď musíme do drogérie" ale já byla smutná "Tak jo už jdu"
A co bylo dál?! JIŽ BRZY