Nebylo by dne...

Nebylo by dne, když bych nemyslela na smrt rodiny, zatraceně proč já? Oni měli žít a ne já, to já jsem mohla za to, že už tady nebyli. Sice jsem už byla plnoletá, ale tetička Esme se nabídla, že se můžu k nim přestěhovat, nejprve jsem váhala, ale nakonec jsem přeci jen souhlasila. Bylo to velmi zajímavé soužití. Její adoptované děti mě neměli rádi. Není se čemu divit, byla jsem vetřelec v jejich úžasném a dokonalém životě. Byli to totiž hvězdičky showbyznysu, takže jsem jim to vlastně ani neměla za zlé. Byli to prý momentálně nejtalentovanější teenageři pěveckého odvětví, Esme na ně byla náležitě pyšná. Já jsem do toho jejich dokonalého života nezapadla. Cítila jsem se trapně, když jsem ráno pila kávu rozcuchaná a v županu, hvězdičky už ráno přišli naleštění a připraveni na další slavný den.