V Řetězech Touhy

Myslel jsem si, že dokážu zlomit vůli všech dívek které mi sem přivedou. Každá se podvolila, až na jednu kterou přivezly spolu s jejími přáteli z chaty u lesa. Zjistil jsem, že má velice bojovného ducha. Zvládne mé týrání? Odolá všemu, co si na ní nachystám? Bude to ona, kdo nakonec ukojí mou touhu?
Žárlím po každém, když se za ní ohlédne kdokoliv. Žárlím, byt se ji jen někdo dotkne. Je moje!
Sleduji jak utíká, snaží se utéct z mého dosahu. Už ji polil strach? Ona však měla jiný záměr.
Už ji jen tisknu ke kamenné zídce, chytil jsem ji. Tisknu ji ruce ke chladné zdi. Jen se na mě chladně usmála. A nakonec se mi rozplynula, byl to jen sen. Ona neexistuje. Není.. a nesmí být.
Probudil jsem se ze snu, a zadíval se před sebe. Stále jsem měl před očima její tvář, ji celou.
Rudé vlasy spadající jí na záda, byla ke mně otočená zády. Měla na sobě jen mou košily, kterou mi ukradla když jsem spal. Pak se ke mně otočila čelem, a já se zadíval na její oči. Cosi zamumlala a natáhla ke mně ruce, chtěl jsem se jí dotknout. Ale pak se rozplynula, jako se také objevila.