Žiju svůj život. Jsem šťastná, starám se jen o sebe, svého psa, a svoji kariéru, a to stačí. Nepotřebuji za sebou tahat nějakého obtloustlého ňoumu, který mě bude furt jen brzdit a sekýrovat. Konec konců, nejsem holka.. žena do vztahu. Vyhovuje mi život, který vedu. Pracuji v kavárně se svým nejlepším kamarádem. Hlavně v klidu, žije v registrovaném partnerství, takže doopravdy nic nehrozí. Bydlím v bytě pár ulic od práce, a líbí se mi to tak. Za nic bych neměnila. A všichni ať se jdou bodnout. Alespoň to jsem si do nedávna myslela...ale pak, po seznámení s Brunovo dvojčetem je všechno jinak..