Čas běží, roky utíkají, a než se člověk naděje, je deset let pryč... A víte co? Možná je to v něčem i dobře. Leckdo by se trápil, kdyby si uvědomil, že i po všech těch letech pořád stojí na tom samém místě jako na začátku, ale jak někdo kdysi řekl, nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, i když v mém případě je tou řekou spíše nekonečná představivost. Bojíš se, že se tvůj životní příběh už dlouho nikam neposouvá? Tak se mnou letos skoč do mé mysli a nech se na křídlech vzpomínek unášet cestou, jež ze mě nakonec učinila člověka, jakým jsem dnes. Prozradím dopředu, byla sice dlouhá, ale stála za to...