Duše

Najednou jsem byla uprostřed oceánu a kolem mě a pode mnou byla samá voda. Ponořila jsem se. Voda mě neštípala do očí, plavala jsem hlouběji a hlouběji konečně jsem dohlédla na dno. Ležela tam spousta mrtvých těl. Prohledávala jsem je v naději že najdu rodiče, byla tam nějaká mladá dívka v asi gotických šatech s rudou růží, za ruku jí držel mladík prostého vzhledu i oděvu aspoň oproti ní. Plavala jsem dál, tam leželo pár mrtvých mužů v plné zbroji a dál námořníci pak pár žen v roztrhaných šatech s bolestných až děsivým výrazem ve tváři, měly svázané ruce okovy a těla měly samý šrám a podlitinu. Uprostřed nich ležela nádherně oblečená paní, vypadala jako nějaké hraběnka a vedl ní ležel z každé strany jeden mladík též velmi krásně oblečení. Ta kněžna měla velice ustaraný výraz a v rukou držela řetězy od všech těch mrtvých žen. Polekala jsem se a plavala pryč. Úplně na konci toho podvodního hřbitova jsem uviděla maminku tatínka sestru a všechny čtyři prarodiče. Drželi se za ruce.