Stíny

Bojím se někam jít.. Bojím se vykročit z domu.. Ať jdu kamkoliv, ty stíny jdou, jdou za mnou a neopustí mě! Jsou jako moje noční můra, ať hnu kam chci, jsou za mnou, vedle mě, přede mnou... Volám "Pomoc!" nikdo mě neposlouchá, nikdo mi neodpovídá, nikdo si mě nevšímá.
Jsem jako vzduch, je ho všude kolem plno, ale nikoho nezajímá! Všichni mě opustili. Sedím sám opuštěném domě, kolem procházejí víc jak stovky lidí. Všichni mě však přecházejí, nikdo tu se mnou nezůstal, jen ty stíny... Jsou mi věrní, i když mě týrají, i přes to, že mě mučí, jsou mi věrné a zůstanou se mnou.
Po okně stékají kapky deště, stejně tak jako mě na tváři. V ruce držím flašku alkoholu a snažím se zapomenout.
Břicho se mi svírá v křečích, na jídlo nemám ani pomyšlení. V krku schne, na pití nemám stejně čas.. Myšlenky se mi z hlavy ztrácí a mým jediným cílem je zemřít. Ptám se sám sebe, jestli mám ještě nějakou možnost, že prý vždy je na výběr. Proč bych tu měl zůstávat? Nikdo neví. Pokojem prázdným se mihotají mé poslední stíny - stíny mého života. Toužím zapomenout. Můj stín odchází, já zůstávám stát. Už nenacházím...