SPOUTALA NÁS K SOBĚ SMRT

Opatrně jsem otevřela oči. Všechno bylo rozmazané. Postupně se mi podařilo zaostřit na okolní prostředí. Ležela jsem na nízké posteli. Na čele jsem měla bílý studený hadřík. Obklopovaly mě papírové zdi s dřevěnými mřížkami.

"Kde?... To jsem?..."

"Tak už jsi vzhůru."

Ze stínu v rohu místnosti vystoupil vysoký štíhlý muž a za ním stála drobná žena. Oba měli nádherná kimona. Žena si ke mě poklekla a položila ti horké dlaně na tváře. Hřbetem ruky mi setřela kapky potu na krku.

"Jak ti je Sayuri?"

Sayuri. Tak takhle se jmenuji. Ano, je to pro mě překvapení. Do teď jsem se jmenovala Ghihiro. Poslední, co si pamatuji bylo zahájení rituálu. Vím, že jsem si klekla a Hiroko, moje učitelka, mi měla vybrat nové jméno, protože po té jsem byla oficiálně jednou z nich.

Ale z ničeho nic se mi zamotala hlava, neslyšela jsem ji. Pak jsem upadla do bezvědomí a probrala jsem se až teď...

• • •

To proto že jsi pamatuji něco, co bych neměla. Odsoudí mě a od toho okamžiku se všechno co jsem znala rozpadne v popel. Není to jejich chyba, je přirozené se v takových osob bát. Jenže oni mi nechtějí pomoc. Nikdo z nich. Až na Joffreyho,...