Nedotýkat!

Vždy stála v něčím stínu. Pomalu se za lidmi plížila. Nikdo se o ni moc nezajímal. To jsem si myslel, jenže důvod, proč o ní nikde nikdy nepadla zmínka, byl ten, že ji nikdo kromě mě neviděl.
Bledá jako stěna, chladná jako led a nebezpečná jako ostří nože a přesto všechno mě fascinovala.
Setkání s ní nikdo nechtěl zažít. Lidé umírali pod jejím dotykem a já jsem ji stejně vyhledal. Díky výjimečnému daru ji vidět se rozhodla dát mi čas, než se mě chystala dotknout. Měl jsem přesně týden na to zjistit, co je zač. Ale věci se neuskutečnily podle jejího plánu.