Poslední list

Moje začátky zůstaly vězet někde v čase. Nepamatuji si ani své narození, ani své dětství do prvního školního dne. Jako bych se prostě jen objevila na světě a minulost před tou dobou nikdy neměla. Má matka, se kterou žiju, mi několikrát vyprávěla o mém dětství, ale mám pocit, že ani ona si toho moc nepamatuje. Nikdy jsem nepatřila mezi hodné, slušně vychované děti, tedy aspoň mi to tak vždy říkávali. Vždy jsem měla pocit, že je ve mě něco, co mě donutí odporovat. Už od prvního dne ve škole jsem dělala problémy. Hádala jsem se s učiteli, prala se s ostatními studenty a chodila pozdě na hodiny. Nyní je mi šestnáct let a na střední škole je to se mnou snad lepší. Bydlím v domku Gardenova 13. Za domem máme zahradu, kde rostou nejrůznější druhy květin. Nejkrásnější z nich mi však připadají lilie. A to mě přivádí k mému jménu Lilian.