Utopená osudem

Všichni si mysleli, že to udělala ona. Znali ty řeči, které se šířily kolem ní stejně jako negativní energie. Nebyla to však její vina. Za cestu osudu nemohla. Neměla v úmyslu ztratit celou rodinu. Ovšem to jí nikdo nevěřil.
Proto nikdo nenašel odvahu s ní mluvit. Prostě si jí nevšímali a jen doufali, že už brzy půjde o dům dál. Na nějaký čas se jejich přání splnilo a ona skutečně odešla. Nyní se však vrátila do rodného města. Do zrekonstruovaného domu, který tu zanechala i s temnou minulostí. Věděla sice, že se nic nezmění jen tím, že na to ona sama zapomene, ale i tak se snažila oprostit od všeho zlého. Vrátila se, aby očistila své jméno. Pokusila se o nemožné.
Oni ji však nebudou poslouchat. Ne, dokud se neobjeví někdo, kdo je k tomu donutí. Ona se mu musí jen svěřit. Jenže dokáže to, když ani ona sama nevěří ničemu, co tu noc spatřila?