The program of weirds

„Četla jsem, že mezi dvojčaty existuje zvláštní pouto. Dřív jsem na tohle nevěřila, ale teď... No nevím, jestli úplně věřím na magické propojení, ale něco na tom bude. Proč jsem změnila názor? Mohou za to události v ARMY. Ptáte se, co je to ARMY? Nezávislá instituce, která armádě přetahuje lidi a která mě a moji sestru zavřela a využila k výrobě zbraní. Dřív bych tohle spojení asi nikdy nepoužila, ale teď se mi sem docela hodí. Možná bych ale byla přesnější, kdybych vám řekla, že ty zbraně udělali přímo z nás. Nebo si alespoň mysleli, že jsme zbraně. Vždy, když si vzpomenu na Velitelův dokonalý úsměv, má Síla se začne vzpírat. Ale všechno zlé, čím jsem si tam prošla, v sobě mělo i něco dobrého. Poznala jsem úžasné lidi. Byli to mí opravdoví přátelé. A ohledně našich schopností...já zastávám názor, že si je nechám. Umím je ovládat dobře a kdyby jste mi je vzali, vzali byste mi kousek mě samotné a to vám, při vší ústě, nedovolím. Nedělejte z nás zrůdy, kterými nejme." Hope

„Ptáte se, kolik jsem toho zažila? Hodně. Nerada vzpomínám, kolik jsem v ARMY zažila bolesti a smutku. Naproti tomu jsem ráda na chvilky se svými přáteli. Na to, jak jsme se společně smáli, jak jsme spolu čelili problémům. Samozřejmě děkuji osudu za to, že jsem v tom nebyla sama a mohla jsem tohle prožít se svou sestrou. Co přesně se tam dělo? Všechno a nic. Vlastně spíš všechno. Bolest, utrpení, strach, smutek, ale i přátelství, štěstí a...a láska. Ano zamilovala jsem se do jednoho z našeho programu. Nedívám se na to jako na chybu, ale na zkušenost. Nakonec je mi přece jen dvacet let ne? A naše schopnosti si s dovolením ponecháme. Vlastně i bez dovolení. Není to o tom, že byste si s nimi připadali mocnější, ale za ty dva roky jsem s mou Silou téměř srostla a tak by se její odebrání rovnalo amputaci nohy." Emmily