" neni to kluk pro tebe naty" řekne mi a pohladi me po tvari kuba fibigr a ja se drzim abych se nerozbrecela pred nim. "neni to kluk pro tebe naty " " neni to kluk pro tebe naty" to mi hraje v hlave celou noc.

znala ho, on byl vždy to dítě které si přeje mít doma každý táta, dokonce byl kapitán, kapitán který dovedl svůj tým do finále dorostenecké extraligy a vyhráli. občas ho pozorovala z dálky ze sedadel a občas z okna domu.

PS? Nečti bez prvního dílu. Anděl je někdo, kdo je sladký, laskavý, starostlivý, klidný a jemný. Nejkrásnější žena na planetě. Někdo, kdo je úžasný ve všech směrech. Je to dívka, která vám rozbuší srdce, když vejde do místnosti. Dívka, kterou budete potřebovat, ať jste kdekoli. Dívka, díky které chcete být lepší. Anděl je někdo, kdo je vaší oporou. Už dávno jsem se vzdal naděje, že najdu svého Anděla. Poté, co jsem ztratil svou matku, jedinou osobu, která pro mě byla vším, jsem věřil, že andělé neexistují. Myslel jsem, že je to všechno lež. Ale Maya...ona byla opravdu můj anděl.

Vždycky voněl cigaretami a smutkem. Tajemno z něj přímo sálalo. Vřel tajnostmi a já jsem byla připravená je všechny odhalit. Byla jsem připravená poznat Willa Dansona.

Roky mění člověka, a že Luca Mannyho dobrých několik let neviděl. Tak proč měl pocit, jakoby se nic nezměnilo, když ho po čtyřech letech znovu potkal? Oni se nezměnili, okolnosti ale ano. A jako vždy, tyto okolnosti dokázaly být silnější.

Vše začalo jen tím, že jsme do sebe po tréninku vrazili. Koukali jsme si do očí a od té doby už to nebyl jen brankář a bráchovo kamarád... !! Příběh je pouze smyšlený, výsledky MS a soupiska je podle reálných informací. !!

"Mám tak milion důvodů tě nemít rád." "Například?" "Máme byty naproti sobě a ty neustále chodíš bez trička." "Neřekl bych, že zrovna to ti vadí."

V tu chvíli nastalo mezi námi ticho. Slyšela jsem jak mu hlasitě tluče srdce. Byla pravá chvíle si o něj beznadějně opřít hlavu ale tentokrát mě něco táhlo na druhou stranu. Oknem prosvítalo pár posledních zlatých paprsků slunce. Jeho oči byly hluboký, jakoby se mi snažil prokouknout do duše, do srdce, během toho se mu ale blištili, něco jako odrazy paprsků na jezeře. Jen málokdy nedokážu popsat emoce co kolem nás poletují. Bez špetky humoru ke mě sklonil hlavu a do ucha mi zašeptal: „ To že jsem tvůj učitel se nezmění, ale ostatní by klidně mohlo..."

Petr mě vytáčel k nepříčetnosti, ale zároveň... něco na něm bylo. Něco, co mě přimělo přemýšlet, i když jsem to nechtěla. A to mě možná štvalo nejvíc. „Víš co, Petře?" začala jsem. „Ty možná jseš zvyklej na holky, co ti padaj k nohám, ale já rozhodně nejsem jedna z nich." „A já zase nejsem zvyklej, že by mi někdo odolával," řekl s klidem, jako by to byla nejpřirozenější věc na světě. „Tak to je asi problém," odsekla jsem. Vše je vymyšleno, je to fikce a nic se z tohoto nestalo.

"Slíbil jsem ti,že se pro tebe vrátím"