"Would you live for me?"

30. 3 - #593 ve FF!
30.9 - #726 ve FF!
25.9 - #871 ve FanFikce!
26.9 - #696 ve FanFikce! ♡
"Dobrý den, doktorko." Řekl.
Můj pohled směřoval jen na něj. Na jeho oči, na jeho psychopatický ale přesto krásný úsměv. Na tu osobu, které jsem se tak bála, až jsem se do ní zamilovala. Na mou spřízněnou duši, na mého Jokera. Pramínek vlasů jsem si jemně dala za ucho a poté jsem se kousla do rtu. "Žiju pro tyhle chvíle s vámi, doktorko." Naklonil se ke mě a já k němu. "Vážně?" Zeptala jsem se drze. On se jen zasmál svým krásným smíchem. Po zádech mi přeběhl mráz. Nahlas jsem se nadechla. "Co vaše dětství?" Posadila jsem se zpět do své předchozí polohy a snažila jsem se vzpamatovat. "To je složité, doktorko." Zase se zasmál. "Já to pochopím." Opět jsem se trochu naklonila ačkoliv jsem nechtěla. Zhluboka se nadechl a spustil: " Když jsem byl malý, můj otec mě bil. Za vše. Nikdy mi neřekl nic hezkého. Navíc byl alkoholik. " Mluvil, mluvil a mluvil. Řekl toho více než mnohdy já. Pociťovala jsem prázdno. Prázdno z toho, jak mu asi muselo být. Částečně jsem to znala. Otec o mě taky neprojevoval největší zájem.
...~~~~~~...
Když jsem s ním začínala, myslela jsem si, že je to pěkně vyšinutá a krvelačná bestie která nahání husinu. Ovšem po dnešku jsem pomalu měnila názor. Dneska mi ukázal i jeho druhou tvář. Jeho milou a toužící tvář. Tvář toužící po lásce a pochopení.
Zhasla jsem světlo a myslela na jedinou věc. Na něj.