,,Prý jsi dobrý v tom co děláš"
,,Výborný Natari, VÝBORNÝ" Zdůraznil.
,,Ach jistě...Výborný..."
,,Ale občas se stane, že tak výborný zrovna nejsem" Dodal tiše.
,,A kdy to "občas" je? Nebo spíš BYLO?"
Neodradila se a dál popichovala do detektivovi ne zas až tak výborné osobnosti.
,,Stále tak dětinská?" Optal se suše černovlasý muž.
,,Stále tak mrzutý?" Vrátila mu to.
,,Hm" uchechtl se tiše což bylo na jeho povahu neobvyklé. Usrkl si ze šálku černého čaje a znovu promluvil: ,,Tolik jsme se nezměnili" přiznal.
,,Až na to, že z mého studenta se stal kriminálník, který mi teď pomáhá na případu." Neodpustil si poznámku. Než stihla černovlaska zareagovat, pandoočko už byl na cestě do druhého pokoje s kusem dortu v ruce.
Hermiona se po válce snažila působit jako šťastná čarodějka. Plnit si plány, vést partnerský život a usmívat se do objektivů fotoaparátů. Všechno jí šlo na jedničku, ovšem za oponou to bylo úplně jiné.
Začala se odcizovat Ronovi, Harrymu a postupně i všem ostatním přátelům. Nakonec jí došlo, že se odcizila i sama sobě. Nezbývalo nic jiného, než opustit tenhle život, ve kterém její duše stejně nefigurovala.
Kam jí cesta dovede? Jaký svět bude ten pravý? A kdo jí brzy vstoupí do života, aniž by si přiznala, že je to skutečně on?