Magie Lesa

Po dalších dvou hodinách cesty jsme se zastavili u jezírka, abychom doplnili vaky s vodou. Ztuhle jsem si tam protáhl záda, když jsem měl tu možnost sesednou z Asyra. Nyar se také vděčně protáhl, pohled na něj byl úžasný, když u toho tak divoce mrskal ocasem. Poklekl jsem k jezírku a naklonil se, abych se napil. Hltavě jsem se napil několika loky a pak si opláchl obličej. Když jsem zatřásl hlavou, abych dostal z vlasů přebytečnou vodu, něco ve vodě mě zarazilo. Na dně, jen metr ode mě ležel sytě modrý kámen.
Asi jsem se zbláznil.... Ale ten kámen mluví..... problesklo mi hlavou. Přísahal bych, že jsem slyšel šepot, který šel rovnou od toho kamene. Nechápavě jsem na to dál zíral a naklonil se o trochu blíž, abych ho lépe slyšel. Měl jsem pocit, že říká něco ve smyslu 'Vyndej mě z té vody'. Zmateně jsem potřásl hlavou a uhranutě na něj zíral dál. Určitě to říkal, jsem si jistý...
Natáhl jsem ruku, abych ten kámen z vody vzal, ale zabránila mi v tom čísi ruka. V první vteřině jsem Derienovi děkoval, že mě vytrhl z toho vlivu. V druhé vteřině jsem si uvědomil, že to není Derienova ruka.
Prudce jsem se ohlédl a ztuhl uprostřed pohybu. Zíral jsem do hlubokých hnědých očí dryády.

----------------------
Příběh mám vymyšlený velice hrubě, budu ho vymýšlet za pochodu :D
Snad se bude líbit :3