Viktorie, sestřenice Kaspiana, která se ho snaží ze všech sil chránit. Společně s profesorem mu pomohla s útěkem. Ale náhlý shluk okolností zapříčinil, že i ona sama musela prchnout před svým otcem a setkala se nejen s Narniany, ale bájnými králi a královnami....
„To nevěříš svému otci? Copak ti nedochází, že jsou to zvířata? Zvířata, která lační jen po lidské krvi? Zabili ti tvého strýce a ty se jich ještě zastáváš?" Mluvil Miraz,.přičemž na ní vrhal nehezké pohledy. To Viktorii namíchlo ještě víc. Sama už dávno věděla, že její strýc nezemřel rukou Narnianů. Nevěděla jak, ale prostě to věděla. Věřila, že ty kouzelné bytosti jsou mnohem více vznešené, než všichni Telmaríni dohromady. Dodala si nové odvahy a konečně se svýmu otci postavila.
„Máš pravdu. Nevěřím ti ani slovo. A víš proč? Protože jsem viděla jak se snažíš Kaspiana zabít, věděla jsem o tvém plánu, zabít ho ve spánku. To jenom díky mně utekl!" Odpověděla Viktorie pevným hlasem. Už se nedívala do země, ale dívala se mu přímo do očí. Aby mu ukázala, že se ho nebojí.
Po dvou letech se objevila naděje, jak se dostat z toho pekla. Ta naděje byla ona. Ta nádherná, chytrá, roztomilá právnička. Ona mi dala naději na to mít zase normální život. Ale povede se jí to?