Jak z útesu mořská diva, výška nástrahy své skrývá - z dálky mámí, zblízka děsí vědomostí husté lesy. Poezie život spasí, když v tunelu světlo hledá, tvoří v hlavě co je třeba, z nuly jedna, z masa kost, (co) podrží tvou osobnost. Proto v světě černobílém šednu, blednu - duha cílem, nechť neskončím ve špitále, básně budu skládat dále. Aneb pár básní ze světa vysokoškolské informatiky.All Rights Reserved