Naposledy jsem se jí podíval do očí. Byly krásně tmavě zelené jako vždycky, jen z nich vyprchala obvyklá jiskra a nahradila ji bolest a strach. Seděl jsem ve sněhu potřísněném její krví a hladil ji po černých rozcuchaných vlasech. Nedokážu to. Věděl jsem že přijde konec. Že její srdce přestane být a její hlava mi spadne do klína. Slzy mi tekly po tvářích a následně jí spadaly do vlasů. Trochu se pohnula a podívala se mi do očí. "Nezapomeň" zašeptala z posledních sil a hlava jí klesla. Oči se dívaly do prázdna a já věděl že je po všem. "Ne prosím ne" šeptal jsem a přitom se pohupoval dopředu a dozadu. Začalo znovu sněžit a vločky zakrývaly její krvavou stopu. Něco se ve mně zlomilo. Cítil jsem teplo v hrudi, které mi proudilo do celého těla. Sníh kolem mě začal pomalu tát a vločky v mých bílých vlasech se měnili na vodu. Nevnímal jsem to. Jen jsem se dál pohupoval a šeptal mezi vzlyky. Dokud jsem nezačal hořet.