Bylo to nejkrásnější období v roce. Slavnost, na kterou se všichni studenti těšili, každý svým způsobem. Náhodné setkání a rozhovor, který měl ve skutečnosti vypadat úplně jinak. Jejich bolest a touha, kterou museli maskovat. Jen ti nejvěrnější věděli. Ale co jim to bylo platné, když jejich ústa pravdu za nic na světě nevysloví? - "Nechci, aby ses mě bála." "Nebojím se." "Říkají to tvoje oči." "Lžou."