Už je to několik let, co byla naposledy na zemi. Její domov příjde jiným jako poslední cesta v jejich životě ale pro ni je to celí život. Pro ni je peklo jít na nějakou dobu na zem. Hledat a lovit démony a odvést je zpátky domu anebo uprchlíky aby byly potrestáni. Ale už jí to omrzelo nejraději by vůbec nevylezla ze svého pokoje a nebo byla obyčejný člověk který zestárne a umře. Protože se kdysi zamilovala do už teď asi mrtvého muže. Ona nikdy nezestárne a neumře tak když se zamilovala do něj věděla ,že bude muset jednoho dne utéct. Byla démonka a sloužila Satanovi nikdy si lásku nemohla dovolit, a když ano tak ke svým lidem ti ji byli ale odporní. Vždy se snažila držet od něj dal ale vždy ji našel byla okouzlena tím, jak se choval a jak ji miloval. Nikdy nezapomene na jeho smyslný úsměv a jeho přitažlivé oči plné lásky a soucitu. I jeho jméno bylo sexy jmenoval se Nikko. On ji jen málo kdy řekl Leiko spise ji říkával lásko anebo zlatíčko moc často jméno nepoužíval. Ale to byla už minulost musela se s tím konečně smířit. Ale jak to má udělat tolik ho milovala a on ji. Sedí na své posteli a diva se po svém pokoji až pak vstane. Jde k velké truhle otevře ji a bere do ruky obrázek, který ji dal on. Je na něm namalovaná, jak spi. Byl to takový romantik nikdy ji nebudil a když ano tak polibkem. Když se diva na ten obrázek sesune se na zem a začne nezadržitelně brečet. Je to sice tolik let ale stále to bolí jako otevřena rána, která se nezahojí. Bude ji stále připomínat tu radost a lásku, kterou si nikdy neměla připustit. Ale přesto se zamilovala do něj. Zase cítila potřebu být s nim v oběti chybělo ji to. Už neví, jak dal a tak při té vzpomínce praští rukou do truhly a začala ještě víc brečet. Snad pro něj nebo pro sebe si zašeptala to co si říkávali když byli spolu. „Pořád a navždy miluju tě Nikko."All Rights Reserved