(Ne)přítel

"L je mrtvý..." zazněl chladný hlas muže, který před námi jen těžce skrýval slzy, za svými kulatými brýlemi. Chvíli uhýbal pohledem a pak se s rukama zapletenýma do sebe podíval na nás.
Near si v klidu skládal jakési bílé puzzle, zatímco jsem ho udiveně pozoroval. Vůbec neprojevoval žádné city. Ani smutek nebo vztek, dokonce ani nějakou lítost. Skoro ani nezvednul hlavu od skládačky.
"Jakto?" zeptal jsem se sám sebe. "Jakto, že já jsem z téhle zprávy zničený a on to bere jako normální věc?"
Nebyl tu žádný náznak v jeho obličeji, který by prozradil, že má aspoň nějakou duši. Už ani nevypadal jako člověk. Tohle nemůže být člověk. Tohle je robot.
Jsou tu jen dvě možnosti...
Buď je Near neuvěřitelně geniální, anebo naprosto hloupý....
"Slyšel jsem dobře, Rodgere?" vykřikl jsem s beznadějí v očích, do kterých se mi draly slzy. "Prosím Rodgere... Prosím řekni mi, že jsem se jen přeslechl..." řekl jsem ještě zoufaleji, když jsem spatřil, že to s Nearem vůbec nehlo. Pořád seděl na zemi a prohrábal se mezi kousky různých dílků.