Stříbřité kroky měsíce

Ponořme se do zvučivých světel tichých vzlyků měsíce. Nechme jeho slzy, ať nám zašeptají smysl nejtmavšího přání černé noci a všechna tajemství smrti padlých hvězd.

Ach, ten měsíc, už je tak starý!

Je to pán našich snů v sladkosti blaženého spánku. Společník při nočních procházkách v hukotu hlubokých vzdechů větru. Ten stříbřitý úsměv oblohy, při barvě azurového večera.
On jako první vystoupí se svým světlem a donáší zprávu noci...

Noci plné melodických veršů...

Slyším jeho kroky.......A ty?