Manifest podivnosti

Vesmír, do něhož Vás teď chci pozvat je dost podobný tomu našemu. I když se bude zdát jakkoliv absurdní, očima běžného pozorovatele tohoto vesmíru by veškerá absurdita unikla. Stejně jako nám uniká ta v našem. Naučili jsme se žít s tím, že věci kolem nás jsou v jistém smyslu podivné a abstraktní a pojali jsme je za zcela normální. A navíc, jedna z absurdních verzí jiného absurdního vesmíru, je zajisté náš svět.
Já se snažím existenci samotnou vnímat z mnoha úhlů. Jak objektivních, tak subjektivních, abych si na jsoucno utvořil názor, který budu považovat za rozumný. Bohužel, rozum v některých smyslech selhává a proto ho musíme nahradit něčím sympatičtějším. U většiny lidí tomu tak bývá. Dívají se na realitu skrze jedny a ty samé brýle. Momentálně se nacházím v období, kdy se na vesmír dívám z jistého úhlu, ze kterého vzdáleně připomíná koitus nukleární ponorky a lenochoda tříprstého. Z tohoto pohledu vytvářím filtr a jím proháním ideje, které daly vzniknout následujícím příběhům.
I když se bude zdát, že každý z následujících příběhů dokáže fungovat samostatně, věřím, že všechny jsou součástí jednoho světa. Daly by se rozdělit do několika kategorií. První můžeme nazvat Lidé, kteří spatřili věci, další Malé světy, a v neposlední řadě Téměř bezvýchodné osudy. Navzdory tomuto dělení se jednotlivé skupiny vzájemně prolínají a tvoří mozaiku, kterou si každý může složit dle vlastní libosti.
Myslím, že je v tom kus Kafky, Bradburyho, možná špetka Dálího a půl miligramu Kinga. Podivná polévka mozků, jenž mne inspirovaly na cestě nepříliš dlouhým životem.
Budu rád, když se kdokoliv z Vás podívá se mnou. Zkusí se občas podívat na okolí podivným způsobem, ať už je jakkoliv zvrácený vůči vašemu obvyklému myšlení. Protože člověk musí občas sejít z vyjeté stezky.