Cover vytvořila skvělá @CassiniHuygens Podle nich jsem duševně chorá. Je to pravda, nebudu jim to brát. Nehodlám se hádat a ospravedlňovat za to, kdo jsem. Na druhou stranu všechny ty věci, které ze mě udělaly mě nejsou tak jednoduché jak tyto dvě slova, která se o mě vyznačují ve všech lékařských spisech a která se se mnou potáhnou asi celý život. Co s tím nadělám. Minulost je temná ale budoucnost je ještě temnější. Proč? Protože je něčím neznámým. A my vždy vše co je neznámé vidíme jako něco nebezpečného, temného... Život je krutý, ale stejně nás nutí žít. Jakoby se nám osud vysmíval do obličeje. Všechny ty nástrahy, to zlo, jsou to jen další a další kopance a rány, které nám ubližují. Proč je tedy musíme trpět? Proč? Všechno co naše oči vidí nemusí být skutečnost. Pravda bývá málokdy přímá a my nemáme šanci ji nikterak dokázat. Tyto věty jsou pro mě podstatné. Slyším je ve všech rozhodnutích, pokaždé když zavřu oči, pokaždé když se probouzím, pokaždé když uvidím něco špatného, něco zlého, krutého,... Ale pravidlo, které pro mě platí nejvíce je toto: Vzpomínky zůstanou navěky vypáleny do našich duší. Bez sebemenší výjimky. Navěky, navěky,... Tento ponurý příběh nás ponoří do vzpomínek teenagerky Kristin, která skončila v psychiatrické léčebně. Co bylo důvodem k jejímu zadržení? Dokáže se ponaučit ze svých chyb? Co je pravda a co lež? To se dozvíte v příběhu. Příběh je inspirován skutečností (pouze inspirován).