Ahoj, jmenuji se Marie Dombalová a jemi 13. Mám dlouhé, hnědé vlasy, oči mám zelené po tatínkovi, a jsem malá po mamince. Bydlim v Břeclavě na starém domečku blízko lesa. Můj tatínek zemřel, a tak bydlim s maminkou. Moje maminka mi říkala že jsem měla mladší sestru, a ta se ztratila v lese, a tak tatínek šel jí hledat, a od té doby se uz nikdy nevrátil ani tatínek ani moje sestřička.
Bylo ráno a maminka mě zavolala na snídani. Šla jsem po schodech dolů do kuchyně. Měly jsme chleba ve vajíčku. Sedla jsem si ke stolu a řekla dobrou chuť. Na mamce šlo vidět ze smutná. "Co je mami?,, zeptela jsem se tak opatrně. "Nic, jenom se mi stýská po tatínkovi,, řekla smutně maminka. Viděla jsem jak maminka měla v očích slzy. Šla jsem za maminkou a obejmula jsem ji.
"Jdu do obchodu, chceš jít se mnou?,, řekla maminka.
"Ne, já zůstanu doma,, řekla jsem klidně.
"Tak dobře, ale nezapomeň, nesmíš jít do LESA! ,, Řekla maminka takovým tónem, abych si to zapamatovala.
Maminka odešla a zabouchla pořádně dveře.
Mia věří, že o Vánocích se dějí zázraky. Miluje ten kouzelný vánoční čas. Přestože nemá celou svou rodinu pohromadě a stále je zdrcená ze ztráty své mámy, i když se to snaží nedávat najevo, může se najít někdo, kdo její ztrátu zmírní. Někdo, kdo by navrátil Vánocům jejich pravý význam. Někdo, kdo jí je blíž, než by čekala.
„Jenom mě překvapuje, jak se někdy může člověk změnit, když se zamiluje."
„Přesně na to jsem taky myslela."
Volné pokračování příběhu S tebou o Vánocích. Doporučuji ale přečíst si nejdříve první díl, protože na něj druhý díl navazuje.