Výlet?

... „Z které daleké země jsi přicestovala, El?"
„Hodně daleké," vzdychla jsem si.
„Jak daleké?" nenechal se odbýt.
Co mu mám říct? Sama to nechápu. Nevím, proč jsem zrovna tady.
Duncan z Tornewillu mě úsměvem pobídl k odpovědi.
„Je to složité."
„Povídej."
„Má země je hodně daleko odtud a vlastně si myslím, že ještě ani neexistuje. Pocházím nejen z jiné země, ale i jiné doby, Duncane," a bylo to venku.
Díval se na mě a bylo vidět, že přemýšlí. Pak se rozesmál.
„Jsi blázen."
„Ne, ale přijdu si tak už od chvíle, cos mě honil v lese," pokývala jsem hlavou.
„Dobře," řekl, ale pořád se smál, „z které doby tedy si?"
„Až tví praprapravnuci, budou na kolenou chovat svá vnoučata, tak ještě daleko po té. Jsou to stovky let," pokrčila jsem rameny.
Úsměv z tváře mu zmizel...

Kdy? Jak? Proč?
Jestli vás trápí stejné otázky, začněte číst příběh o obyčejné dívce a možná v něm najdete odpovědi...