Za oponou..

Do tváře tě udeřila další mokrá větvička jehličnanu, pod kterým ses protahoval. „Scheisse! Že já se na tu vyšinutou fräulein nevykašlal!" pomyslíš si už asi po sté.

Všechno to začalo více jak před týdnem, kdy ti někdo narušil tvou každodenní poobědovou rutinu - tedy sklenku whisky, dýmku a dnešní vydání Die Ziet - to vše podávané v koženém křesle ve tvé malé kanceláři na periferii Magdeburgu. Ten někdo byla na první pohled zničeně vypadající žena, která vrhla bez ohlášení do tvé kanceláře. Bledá, kruhy pod očima, bez make-upu, bylo vidět, že poslední dobou prožívala něco ošklivého a na sebe příliš nedbala. S tím ale kontrastovaly výrazné oči, ve kterých jako by plán vnitřní oheň.

(Píšu v druhé osobě (ty) a vím, že to může lézt na nervy. Ještě to přehodnotím jestli to napíšu klasicky ve třetí (on). Klidně napište jestli druhá (ty) nebo třetí (on).)