Florbal Stories

Neměl jsem o prázdninách co dělat, tak jsem napsal tohle. Je to můj první větší literární výtvor. Příběh je smyšlený, jakákoliv podobnost se skutečností je čistě náhodná. Prolog Čau, jmenuji se Markus Forsberg, je mi sedmnáct let žiju ve švédském městě Linköping, bydlím s rodiči, otcem Victorem, matkou Lindou a s dvanáctiletou sestrou Anetou. Chodím na střední školu, ale nejvíce času věnuji do sportu. Hraju profesionálně florbal, rád běhám, plavu a jezdím na kole. Každý den trénuji, co můžu a můj sen je zahrát si za Švédskou reprezentaci a vyhrát s ní mistrovství světa ve florbale. Krom toho, ale taky rád kreslím, zejména v budovách mám oblibu, proto taky chci po střední škole studovat architekturu. Mezi mé oblíbené jídlo patří švédské masové kuličky. Ve florbale na dresu nosím číslo 37, na počest dědy, který zemřel když jsem byl v prváku. Když děda hrával hokej tak měl právě číslo 37. Má oblíbená prokrastinace, je krom trénování, taky sledování florbalu, hokeje, nebo závodů Formule 1. V životě se řídím větou, kterou řekl Sebastian Vettel: "Nemůžeš být vždy ten nejlepší, ale vždy můžeš udělat to svoje nejlepší."