I fucking hate you!

1.

*zvuk budíku*
„kurwaaa" zakřičel jsem do polštáře když jsem slyšel ten ďábla přístroj který mě probouzí každé ráno

Jmenuji se jungkook a je mi 17 let, bydlím sám s tátou v domě nedaleko školy, jsem naprosto obyčejný kluk který není nijak oblíbený na škole a má jednoho nejlepšího kamaráda

Když jsem si uvědomil že v posteli ležím už nějakou dobu celé moje tělo sebou trhlo a já se koukl na hodiny, tak a jsem v prdeli
Rychle jsem se vyhrabal s postele a běžel do koupelny kde jsme si udělal hygienu a oblékl se, jen si něco posledního zbalil do tašky a utíkal jako o závod, už tak nestíhám. Rychle jsem dorazil k zastávce kde se autobus už pomalu rozjížděl aby vyrazil na další zastávky takže jsem musel běžet za ním aby mě pustil, tak tak jsem to stihl a autobusák mě s otráveným pohledem pustil do autobusu

Dorazil jsem k nejbližší zastávce u školy a pohledem vyhlížel Jimina
Najednou tam napochodovalo malé kotě s blonďatou palicí, hned jsem se usmál a běžel za ním a přivítal ho pevným obětím na což blondýnek rychle poskočil.

„PANEBOŽE VÍŠ JAK JSEM SE LEKL? " zahulákál na mě a praštil mě do palice, „tak promiiiň já jen mám radost že Tě konečně vidím" zaculil jsme se pohladil ho po vlasech, „no já tebe taky ale příště na mě neskákej jako laňka", „jasný chápu ale teď už pojď do Školy ty slámo", „HEJ JÁ NEJSEM. ŽÁDNÁ SLÁMA TY SUŠENKO! ", na to jsem se pouze zachechtal a vyrazili jsme do školy, Jiminovi říkám slámo protože jeho vlasy mají občas odlesky podobající se slámě.

Jak jsme dorazili do školy tak jsme mířili k našim místům si usednout, kdo by ještě nepochopil tak chodíme na střední uměleckou.

Den ubíhal celkem rychle a my se s Jiminem rozhodli že si půjdeme sednout do kavárny na nějaký zákusek, celou dobu jsme si povídali a smáli se všemu co ten druhý udělal, v tom mi zavolal táta což bylo velmi divné jelikož táta mi nikdy moc nevolá, jen když je to vážné jinak nemá potřebu protože ví že se mu vždy vrátím. „Ano tati?", „ahoj kookie, prosím tě kdy dorazíš domů ?", „pff nevím někdy okolo osmé, proč? ", „musím si s tebou docela vážně promluvit", v tom se mi úsměv vytratil úplně z tváře a jimin na mě jen vyděšeně koukal, „tati stalo se něco? ", „to probereme doma tak se prosím nikde moc netoulej", „dobře dobře tak čau ", „pa a opatruj se", s těmito slovy  telefonát ukončil.

Já jsem ještě pár minut zahleděně koukal do telefonu, než mě probudil Jiminův ustaraný hlas, „kookie copak se stalo? Co ti táta řekl? ", „že si semnou chce o něčem vážném popovídat", „ty jsi něco udělal? ", „ne právě že ne, no nic teď to nechci řešit, chci si to tu ještě s tebou užít" usmál jsem se na blondýna a on na mě.

Jak čas utíkal tak už bylo skoro 7 hodin což znamenalo že by jsme se už měli chystat jelikož kavárna nebyla vůbec blízko mého domu, cestou jsme si s jiminem ještě povídal, potom nadešel čas a my jsme se obejmutím rozloučili a vydali se už dál každý svou cestou.

💗💗💗💗💗💗💗💗💗💗
Jeeej první kapitolka je na světě, nevěřím že jsem to dokázala, idk jak budou vycházet kapitolky protože jen teďka jsem měla nějaký ten čas, tak u další kapitolky paa
💗💗💗💗💗💗💗💗💗💗