Harry Potter Jednodílovky

🥵Snarry🥵(Trest)

"Harry zase mne nevnímáš." Ron se na Harryho zamračeně podíval, a všiml si, že jeho nejlepší kamarád je zase myšlenkami úplně jinde, ale kde to mu bylo neznámé. Jemně ho bouchl loktem, aby ho konečně začal vnímat. "Promiň Rone. Co jsi říkal?" zeptal jsem se Rona. "Že zítra Zmijozel porazíme, že vítězství je naše. Vždyť náš chytač je Harry Potter." Zvolal na celou síň. Nebelvír začal jásat a já se studem začervenal. Byl zrovna oběd a jaksi mě přešla chuť na jídlo, když jsem si uvědomil, proti komu zítra hrajeme. Že do té koleje chodí i on a že je jejím ředitelem ho přiváděla k šílenství. Nikdy jsem si nechtěl připustit, že jsem gay. V loňském roce jsem si to konečně připustil. Hermioně ani Ronovi vlastně ještě nikomu neřekl. Nejvíce mě na tom ale zaráží to, že mne přitahuje Snape. Slizký netopýr ze slepení. Jenomže když se někoho zamiluje nejde se jen tak odmilovat.

"Hele Rone, Mio měli bychom jít máme lektvary a výš jaký je Snape, když přijdeme pozdě. Nerad bych dostal zase školní trest. Je teprve začátek školního roku." Ani mi neodpověděli. Vstali jsme od stolu a vydali se do učebny lektvarů. Snad se dokážu soustředit. Chtěli jsme si sednout tam kam vždy jenže tam už seděl Malfoy a ty jeho dvě gorily, jediná volná lavice byla hned před učitelským stolem. Na sucho jsem polkl. Sedli jsem si, a nachystali potřebné věci na vyučování. Jen jsem položil na stůl učebnici Prince dvojí krve. Zajímalo by mne, kdo byl pravý držitel této učebnice. Vešel do třídy profesor Snape. Srdce mi jako by se mi zastavilo. Zatajil se mi dech. Nedokázal jsem se na nic soustředit. Zareagoval jsem pouze to, co si máme nachystat. Co to je za lektvar jsem zjistil až jsem se zeptal Hermiony. Nalistoval jsem si stranu v učebnici. Stále jsem na sobě cítil něčí pohled. Nechtěl jsem, ale nakonec jsem zvedl zrak a ztratil kontrolu nad kotlíkem s lektvarem. Můj pohled se střetl s pohledem obávaného profesora lektvarů. Oční kontakt netrval moc dlouho, protože jsem si uvědomil že stále vařím lektvar lásky. Když jsem se podíval na kotlík tak pomalu začal přetékat. Začal jsem zmatkovat. Nádech, výdech. Ještě, než by se stala nějaká pohroma jsem použil mrazící kouzlo na kotlík a snažil se přijít na způsob, jak pokračovat, a zároveň nemysle na mého učitele lektvarů." Nad čím přemýšlíte pane Pottre?" Náhle se ozvalo za mými zády. Musím zachovat klidnou hlavu. Nesmí nic dát na mne poznat. "Jak pokračovat v lektvaru, aby nevybouchl. Jelikož když odstraním mrazící kouzlo tak je pravděpodobnost dost velká, pane profesore." Řekl jsem dost s klidem. Ze srdce mi spadl obrovský kámen. " To už zachránit nepůjde. Vezměte si věci a vypadněte. Odebírám Nebelvírů 5 bodů za vaši neschopnost pane Pottre! Budu vás očekávat dnes v 17:00 hodin u mne v kabinetu. Bude mít školní trest. Teď už vypadněte, vy ostatní pokračujte!" zaječel až mi po zádech přejel mráz.

Šel jsem do nebelvírské společenské místnosti. Odnesl jsem si věci do ložnice a lehl jsem si do postele. Snažil jsem se usnout, protože v noci toho moc nenaspím. Mívám noční můry. Sice jsem už Voldemorta porazil ale noční můry stále mám. Přemýšlel jsem možná až moc dlouho protože když jsem se podíval na hodinky, které jsem dostal k narozeninám od Rona.

Bylo 16:45. Čas vyrazit, abych kolej nepřipravil o další body. Vzal jsem si brašnu. Nevím, zdali budu potřebovat nějaké pomůcky do lektvarů. Mám pouhých deset minut na to abych se vydal do sklepení. Teď už to stíhám jen tak tak. Šel jsem rychlou chůzí ale i tak jsem přišel o dvě minuty pozdě. Nádech, výdech. Zvedl jsem ruku a už jsem chtěl zaklepat. Když tu najednou Se otevřeli. "Pottre hodláte vystát před dveřmi snad důlek?" Ozval se ten jemný a sametový hlásek obávaného profesora lektvarů. "Ne pane." Odpověděl jsem. Neodpověděl mi. Ustoupil a pustil mě do třídy. "Pane profesore, co je mým trestem?" Zeptal jsem se, když jsem se posadil do lavice. "Vaším trestem je připravit nápoj lásky." Opověděl hned. Na nic jsem nečekal a šel jsem si pro potřebné věci. Když jsem měl vše nachystané otevřel jsem si učebnici na příslušné straně, a začal vařit lektvar. "Pottre budu u sebe v kabinetu, pokuste se mi nezničit učebnu. Kdybyste něco potřeboval tak stačí zavolat." Řekl mi až moc příjemně. Většinou jde z jeho hlasu poznat pohrdání mou osobou. "Co to může znamenat?" Pomyslel jsem si. No nic čas začít pracovat. Postupoval jsem podle receptu, který byl napsaný v učebnici. Samozřejmě jsem použil i rady od Prince dvojí krve.